Poznej svůj osobnostní typ a získej klíč k lepšímu životu a nalezení sebe sama

Chyba lávky. Od té doby, co znám její typ, jsem si uvědomila, jak moc mi pomohla, protože její dva mladší sourozenci (dvojčata) ji vždy měli za vzor a snažili se být více samostatní, než jim jejich vlastní typ dovolí. Díky Bohu za Žukova v rodině - naučila dokonce i mne myslet více na sebe a neobětovat se tolik pro druhé.

ROBESPIERRE je analytický logik. Vede dlouhé diskuze, protože ho navíc jeho intuice možností, na druhé nejsilnější stránce nutí vidět věci v širších souvislostech. Můj syn občas něco nesplnil, jako každé dítě, ale stávalo se mu to častěji, než jeho sourozencům. Jenomže, když jsem mu to vyčetla, začal se jakoby „vymlouvat“ proč to nemohl udělat. Strašně mě tím vytáčel a našla jsem si pak alespoň legrační slovenský výraz - len samé výhovorky a výhovorky, abych situaci nějak odlehčila.

Jenomže to jsem netušila, že to tak v jeho socionickém typu mají všichni Robespierové. Prostě jim do splnění úkolu přijde tolik myšlenek a tolik možností, co ještě mají udělat, že na to pak zkrátka zapomenou. Když jsem na socionickém víkendu slyšela mluvit jiné Robíky (jak tomuto typu v Socionu říkáme) a uvědomila jsem si, že je to vlastně mrzí, že to mnohdy nemohou dodržet, ukápla mi slza při vzpomínce na syna. Přijela jsem domů, řekla jsem mu, že ho už chápu a je mi líto, že jsem ho stále obviňovala z výmluv. Objal mě, řekl, že se nezlobí, ale od té doby se mu plnit své úkoly daří daleko lépe. Dokonce pro mne dělá i věci navíc, které mu neříkám.

A důvod? Přijetí. Přijala jsem ho díky socionice i s tímto pro mě v domácnosti nepříjemným nedostatkem (protože Dreiser přece potřebuje, aby to všechno doma klapalo na 150%) a tím to mezi námi přestalo tak drhnout a máme větší prostor na náš společný smysl pro humor.

DUMAS je senzorický etik, stejně jako já. Jenomže jeho senzorika je vnitřní, to znamená, že vnímá více pocitově, než já - hmotně. Má dcera Dumaska byla jako malé dítě takové to „sluníčkové a vysmáté děcko“. V době kdy závodně tančila si porotu získala nejen talentem, ale také její pozitivitou. Ale když přišla do puberty začala mít negativní pohled na věci kolem sebe. Trápilo mě to a vždycky, když ji něco štvalo, jsem jí řekla, ať to prostě pustí z hlavy. Jenomže tento typ, obzvlášť v tomto období má opravdu silné pocity a některé věci ji zkrátka nejdou jen tak pustit z hlavy. Dcera si našla jiný ventil - posilovnu, a od té doby je i její psychika lepší a já jsem si díky socionice uvědomila, že nemusím vždycky a za každou cenu dávat dětem radu na vyřešení problémů a tak jsem se začala snažit její pocity jen více chápat.

Když jsem k tomuto uvědomění došla a změnila to v hlavě, dcera ke mně po delší době, kdy to naposled udělala přišla a sama od sebe mě objala. Jen tak a z ničeho nic a já vím, že energie ještě většího pochopení a přijetí z mé strany se k ní už dostala.